Informační centrum Vodňany

Na podzim loňského roku během výměnné praxe studentů rybářství z partnerského města Sierakow při setkání s polskými učiteli vznikla myšlenka uspořádat společnou rybářskou výstavu. Známý organizátor a výtvarník Tadeusz Andrzejewski předal po návratu domů příslib pracovníků vodňanského muzea řediteli Robertu Jędrzejczakovi. Určité zkušenosti jsme měli již ze vzájemné spolupráce v roce 2011, kdy jsme v Sierakowě představili historické sbírky našeho muzea. Současné technologie umožňují snadné předávání výstavy v grafické podobě. Za spolupráce s fotografem Karlem Burdou a grafikem Jiřím Pobříslem jsme připravili soubor čtrnácti panelů „Jak se loví rybník ve Vodňanech“ v českém a polském jazyce. Úvodní krátkou historii o vybudování rybniční soustavy v našem regionu doplnily údaje o rybářských institucích v našem městě. Především jsme se však soustředili na předání informace výlovu intenzivně obhospodařovaného rybníka. Fotografickou dokumentaci jednotlivých fází doplnily krátké texty. Důraz jsme kladli na snadné porozumění. Naši polští kolegové připravovali druhou část výstavy, která pro nás měla být překvapením až při vernisáži.

Poslední červnový týden odjeli do Sierakowa na zdejší „Dni Rybackie“ nejdříve čtyři umělci z Klubu vodňanských výtvarníků (KVV), kteří se v předstihu zúčastnili tvořivých dílen. Poté byl vypraven autobus se zástupci města v čele s Milanem Kodádkem, členy hudební skupiny NIC MOC pod vedením Jiřího Šimoníka a čtyřmi muzejníky. Výpravu doplnila jedna členka KVV. Vernisáž výstavy se konala v pátek 30. června v podvečer v Zámku Opalinskich, budově muzea. Jednou z její součásti byla prezentace děl vodňanských výtvarníků. Polští muzejníci připravili nejen panely o historii rybářství na zdejších jezerech, ale také ji doplnili řadou zajímavých exponátů. Vodňanští vystavili sochu vodníka, dřevořezbu z lipového dřeva, kterou vytvořil přítomný autor Antonín Flaks ze spolku Krampus. Atmosféru vernisáže příjemně doplnilo hudební vystoupení Martiny Jelínkové, Kateřiny Buchtelové a Vojtěcha Svatoše. Po promítnutí filmu „Jak se rybník loví“ byli zástupci polského města a muzea prakticky seznámeni s rituálem pasování. Nebyli ušetřeni vodní koupele i mlaskavého plácnutí. Obdrželi pamětní list. Vyvolané veselí bezesporu přispělo nejen k vzájemné dobré náladě při zahájení výstavy, ale k radostné atmosféře i k přátelskému mezinárodnímu vtipkování po celou dobu pobytu v Sierakowě. Zajímavý poznávací a kulturní program, ale především vynikající a bohatou kuchyni si všichni v kraji sta jezer jistě užili. Domů jsme se jako vždy těšili. Jeden však zůstal navždy – dřevěný vodňanský vodník Sierakowským na památku.

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany 2017/7, foto: Karel Burda

foto: Ing. Aleš Hutař

V úterý 23. května 2017 proběhlo Slavnostní vyhlášení výsledků témat studentské odborné činnosti Nadace města Vodňan v městské galerii. Prohlédněte si fotografie.

Zeyerovy Vodňany a nově udělovaný pohár Jana Bauera neunikl hledáčku regionálního tisku Jižní Čechy TEĎ - Strakonicko

3. ročník cestovatelské soutěže

soutěž probíhá od 1. května do 31. srpna 2017

Tentokrát jsou ve hře dva kraje, Vysočina a Jižní Čechy

Hrát může úplně každý. Stačí si jen zajít na jedno ze soutěžních míst a opatřit si brožuru (hrací kartu). Brožuru může mít každý člen rodiny a tím zvyšujete možnost získat nějakou ze zajímavých cen. Pravidla soutěže najdete níže, v každé brožuře nebo na www.strasidelnebludiste.cz.

CO MŮŽETE VYHRÁT?

V neděli 30. dubna 2017 proběhlo tradiční Žehnání motorek na otevření motorkářské sezóny. 

Nedočkavě i zvědavě jsme často do posledních hodin příprav tradiční výstavy Klubu vodňanských výtvarníků čekali na zazvonění telefonu. „Tady Vinklát! Už to máte asi hotové. Možná se tam již nevejde…“ V loňském roce to bylo po dvacáté. Všichni jsme nesouhlasně kroutili hlavou, že místa je dost a že obraz jakékoliv velikosti okamžitě přijímáme. „Můžeme ho vyzvednout v ateliéru!“ Nechtěl nás ani své kolegy nikdy zklamat. Vtipné scénky z našeho malého města, od vody i z lesa na jeho poctivých kresbách rozesmávaly nejednoho návštěvníka. Poetické krajiny z okolí výtvarníkovy chaty svědčily o promyšlené kompozici. Láska k přírodě do nich vložená ohromovala svou velikostí.

Výtvarník Jiří Vinklát, ale také písmomalíř, aranžér a rybář, přišel do Vodňan v roce 1953 studovat rybářskou školu. Určitě tenkrát netušil, že zde najde domov na celý život. Svou šikovností a nápaditostí obohacoval vodňanskou kulturu profesně i zájmově. Pracoval v osvětové besedě, v muzeu, v kulturním domě, podnikal v reklamě. Patří mezi zakládající členy Klubu vodňanských výtvarníků. Je autorem loga Vodňanských rybářských dnů i návrhu turistických razítek muzea a infocentra, která si nadšeně otiskují do cestovních deníků návštěvníci města. Stal se prvním vodňanským kreslířem – humoristou. Kreslenými vtipy přispíval do Vodňanských novin. Jejich souborné vydání nese příznačný název Fóroviny.

Určitě nikdy žádný fór či vtípek nezkazil. Přestože ho potkala i řada životních překážek, vždy bylo jeho krédem překonávat je s úsměvem, pochopením a tolerancí. Je velmi těžké napsat, že odešel. Pro nás navždy zůstává dobrým, přátelským a statečným člověkem!

Jitka Velková

O nálezu zlata, ke kterému došlo právě před 90 lety, slyšel na Vodňansku snad každý. Pátek 25. března 1927 se zdál obvyklým pracovním dnem. Listonoš Václav Prošek roznášel v okolí města poštu a šel i po soukromé cestě k cihelně Vojtěcha Mareše nedaleko Stožic. Zde právě pracoval Jan Novák z Libějovic, který připravoval kamenný štět na úpravu cesty. Po jednom úderu na vybraný kámen se objevilo několik žlutých plíšků. Listonoš si jich pár vzal a na poště se s nimi pochlubil přednostovi Alfredu Rebanovi i katechetovi Floriánu Fenclovi. Tento známý vlastivědný nadšenec v nich poznal cenný kov – zlato. Neváhal a okamžitě se vydal na místo nálezu. Zachránil tak soubor zlatých plíšků s křemenem pro sbírku vodňanského muzea. Získal i největší známý plech zlata o rozměrech 10 x 3,5 cm (trvale vystaven v městské galerii). Zpráva o nálezu dnes již proslulého „Křepického či Vodňanského zlata“ se pochopitelně velmi rychle rozšířila a zájemců o získání jakéhokoliv množství bylo nepočítaně. Rychle také vypátrali původ kamene na cestu. Malý lom Karla Hasíka nedaleko Křepic již za pouhé tři dny po nálezu podléhal kutacímu právu, které získali hostinský František Rothbauer z Vodňan a architekt Karel Chochola z Českých Budějovic. Těžba byla zahájena na podzim, ale nepřinesla očekávané nálezy drahých kovů. Úspěšný nebyl ani československý stát, který na Vodňansku podpořil další pátrání. Zahájení nákladné těžby na základě šetření též nedoporučil prof. Charles White, vyslaný anglickými vlastníky rozsáhlých dolů v jižní Africe. Již v roce 1932 odkryl v Hasíkově lomu Jan Novák z Křepic pravěkou mohylu. Také archeologický průzkum PhDr. Jana Michálka, tehdejšího archeologa strakonického muzea, v roce 1982 prokázal existenci mohylového pohřebiště. Výzkum probíhal ve spolupráci s n. p. Geoindustria a geologický posudek vypracoval RNDr. Václav Novák, tehdejší geolog Jihočeského muzea. Archeologové i geologové se dnes přiklánějí k názoru, že nalezený kámen se zlatem byl původně použit při stavbě mohyly. Mohl tedy pocházet z jiné lokality. Zájem o zlatý nález z Vodňanska, který je odborníky považován za jeden z nekrásnějších na světě, neustává. Odhaduje se, že zlata mohlo být 1 až 2 kg. Sytě žluté zlato bylo však rozptýleno nejen do muzejních (Č. Budějovice, Písek, Praha, Vodňany), školních (dříve Příbram, nyní VŠB Ostrava) a soukromých sbírek, ale také prodejen zlatníků aj. Nejkrásnější plech 7,5 x 8,4 cm o hmotnosti 18,4 gramů byl zakoupen do sbírky Národního muzea od J. Součka z Vodňan. Mnohé o dobývání drahých kovů v našem okolí se můžete dočíst v knížce Zlato na Prácheňsku archeologa Jiřího Fröhlicha, která je také zdrojem informací v uvedeném článku. Hornickou minulost našeho města připomene městská slavnost „Zlatokopecká horečka ve Vodňanech“ v září 2017, kdy se zároveň uskuteční přednáška „Těžba drahých kovů v Pošumaví a na Šumavě“ Aleše Červeného, pracovníka Městského muzea v Horažďovicích.

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany 2017/3