Pedagog, zakladatel galerie ve Vodňanech. Čtyři roky studoval na státním Gymnáziu v Písku, dva roky v Uherském Hradišti a studium ukončil na Gymnáziu v Českých Budějovicích (1910). Poté studium klasických jazyků na FF UK v Praze, roku 1917 promován doktorem filozofie. Po studiích profesorem na gymnáziích v Příbrami, v Praze, na dívčím lyceu v Chrudimi a na Gymnáziu v Havlíčkově Brodě. V roce 1922 odešel na české reálné gymnázium spolku Komenský ve Vídni, kde později ředitelem, též inspektorem jazykových škol a významným činitelem tamní české menšiny. Aktivně činný v několika vídeňských českých spolcích. Publikoval v Českovídeňských listech. Po ovládnutí Rakouska Německem musel Vídeň opustit (1938) a stal se ředitelem gymnázia v Praze. Pro svou politickou činnost ve Vídni předčasně penzionován (1942) a vězněn v koncentračním táboře Klettendorf. Po osvobození ustanoven ředitelem Reálného gymnázia v Praze 9. Za utrpení spáchané nacisty ho rakouská vláda odškodnila. Za získané peníze Žahour shromáždil bohaté sbírky obrazů (1966-1967), hlavně jihočeských malířů, které věnoval vzniknuvší galerii manželů Žahourových (současná Městská galerie Vodňany).

Hankovec, Milan. Významní rodáci Strakonicka, Strakonice 2005, s. 395-396