"Rybářský spolek byl poprvé ve Vodňanech založen na podzim r. 1907 a pod názvem "Rybářský klub" byl v činnosti v letech 1908 - 1910. Předsedou byl želez. přednosta Jindřich Tuscany, pokladníkem poklad. Měst. spořitelny Rudolf Štěpán, jednatelem účetní z pivovaru Fran. Černý. Rybolov v řece Blanici ve Vodňanech pronajat klubu na 3 roky usnesením obecního zastupit. 6/II 1908 za roční nájemné 50 Kč, při čemž si město vyhradilo jedno místo ve výboru pro svého zástupce. Pronájem. smlouva schválena městskou radou 19. 3. 1908. V r. 1910 zahájilo město jednání v c. k. ministerstvu, aby ve Vídni o zřízení rybářské školy, které chtělo užívání rybolovu věnovati a proto smlouvu s klubem již neprodloužilo. Rybolov ve Vodňanech pak užívalo město vydáváním lístků samo od r. 1911 - 1920, kdy jej odevzdalo St. rybářské škole a ta jej v r. 1937 pronajalo rybářskému spolku v létě 1936 založenému."
Pamětní kniha rybářského spolku ve Vodňanech 1936 - 1997, s. 99.

Od roku 1936 využívají členové vodňanského Rybářského spolku, nyní Místní organizace Českého rybářského svazu ke sportovnímu rybolovu na základě krajské povolenky účelového revíru SRŠ Blanice 3 o délce 14 km a rozloze 20 ha - od jezu nad betonovým mostem v Milenovicích až k bývalému mlýnu Rožboudov v k. ú. Svinětice. Se všemi přítoky, náhony, odstavnými rameny a tůněmi a s rybářským právem na zatopených propadlinách po těžbě zemin v povodí revíru, včetně tůně v Milenovicích. Na tůních Vitická (0,3 ha), Krašlovická (0,15 ha). Korýtka (0,1ha) a Čavyňská (0,2 ha) je sportovní rybolov povolen pouze na místní povolenky: (Míra kapra 38 cm). Vodňanská řeka Blanice 3 je svým charakterem velmi zajímavý sportovní revír. Na poměrně krátkém úseku dochází k prolínání lipanového, parmového a cejnového pásma. Hlavní vysazovanou rybou je kapr.
Počet členů MO ČRS ve Vodňanech se v současnosti blíží ke čtyřem stovkám včetně dětí, pro které se každý rok vyhlašují závody na konci měsíce května. Vyvrcholením roku je podzimní výlov rybníka Pražáčku.

Kachna, která nebyla kachnou
Před čtrnácti dny jsme psali o mimořádném štěstí vodňanského rybáře L. Kadlece, který ulovil v jednom dnu čtyřkilového kapra a sedmikilovou štiku. Toto štěstí nedalo několika lidem spát a dokonce i v jedněch novinách byly vysloveny pochybnosti o tom, že tato zpráva je pravdivá. A sice prý proto, že v tu dobu ještě platilo hájení ryb. Těmto čtenářům asi nebylo známo, že obě tyto ryby byly uloveny v tůni, na něž se hájení ryb nevztahuje, ačkoliv místo úlovku bylo přesně ve zprávě uvedeno. Kdyby snad někdo přece ješte nechtěl věřit, ať navštíví ve dnech 1. a 2. července hospodářskou výstavu ve Vodňanech, kde uvidí další rybářskou raritu, kterou chytil v pátek minul. týdne opět p. L. Kadlec a sice cejna, v neobvyklé váze 3.25 kg. Takovým zájemcům jistě pan Kadlec ochotně vysvětlí další podrobnosti, případně poradí, jak se takové ryby lákají na udici a tahají z vody ven. Tedy tato zpráva, ač vypadala na novinářskou kachnu, přece jenom kachnou nebyla.
Rodinný archiv, dobový tisk z r. 1944.

Vodňanští rybáři oblehli Blanici.
V pátek 17. června všichni vodňanští rybáři se vypravili k pověstné říčce Blanici, jež oplývá bohatstvím ryb. Nikdo by nevěřil, že tolik lidí může holdovat tomuto sportu. Byli tu nejen staří, nenapravitelní rybáři, ale celá řada nováčků, kteří toužili po zpestření svého jídelního lístku pověstnými vodňanskými rybami. Celá řada občanů, kteří dosud nejsou touto vášní zachváceni, vypravila se k řece, aby tuto i ve Vodňanech neobvyklou podívanou shlédla. A uviděli rybáře jednoho vedle druhého, takže byla mezi nimi v určitých místech pouze dvoumetrová vzdálenost. Středem pozornosti byl p. Kadlec, který v minulých dnech ulovil sedmikilovou štiku ve své tůni. Tentokrát pan Kadlec opustil tůň a zasedl na volnou řeku mezi ostatní rybáře. Kromě drobnějších ryb ulovil cejna ve váze 3.25 kg. U cejna je tato váha velmi vzácná a proto byl dán živý do městských sádek. Poněvadž ve dnech 1. a 2. července bude ve Vodňanech veliká hospodářská výstava, bude cejn vystaven v rybářském oddělení a teprve po výstavě nastoupí svou cestu do žaludku šťastného rybáře. Panu Kadlecovi už schází jen, aby chytil v Blanici velrybu, protože už i jeho dobří přátelé říkají, že má z pekla štěstí. Také úlovky ostatních rybářů byly pěkné a velká většina byla s prvním dnem lovu spokojena. Blanice tím opět potvrdila svou dobrou pověst.
Rodinný archiv, dobový tisk z r. 1944.