Dne 11. prosince t. r. uplyne půl století od chvíle, kdy zemřela vodňanská rodačka Božena Heritesová. Narodila 14. března 1883 (130 let) v rodině místního lékárníka a spisovatele Františka Heritese (1851 – 1929). Ve Vodňanech začala chodit do školy. V roce 1896 se však se svými rodiči a sestrou Marií odstěhovala do Prahy, kde navštěvovala dívčí gymnázium Minerva. Středoškolské vzdělání dokončila v Brně. V dalším studiu ji jistě ovlivnilo pravidelné setkávání s osobnostmi – spisovatelem Juliem Zeyerem a básníkem Otakarem Mokrým, kteří s jejím otcem tvořili známou vodňanskou literární trojici. Vystudovala češtinu a francouzštinu na filosofické fakultě pražské univerzity. V letech 1910 – 1919 učila na různých středních školách v Praze a poté odešla do Bratislavy, kde až do konce roku 1938 působila na dívčím gymnáziu. V důsledku událostí před vypuknutím druhé světové války se vrátila do Prahy, kde krátce opět učila. V roce 1939 se po svém penzionování nastěhovala zpět do svého rodiště Vodňan – do vily, kterou její otec postavil krátce před svou smrtí. Po ukončení války v letech 1945 – 1948 vyučovala češtinu a ruštinu na gymnáziu v Prachaticích. Pak odešla definitivně do důchodu. Ve Vodňanech se věnovala především literárnímu odkazu svého otce – třídila spisovatelovu pozůstalost i umělecké sbírky. Uspořádala a připravila k vydání vzájemnou korespondenci Julia Zeyera a Františka Heritese. Kniha Přátelé Zeyer – Herites vyšla v Topičově edici v roce 1941. Podobně se podílela na vydání Heritesovy autobiografické knihy Tajemství strýce Josefa. Připravila také materiál k bibliografii svého otce. Bohužel myšlenku napsání rozsáhlých „Pamětí“ se jí nepodařilo v úplnosti zrealizovat. Uveřejnila však články o různých literátech a umělcích, ale také o školství u nás i v USA, kam se několikrát vypravila na delší pobyt ke své sestře Marii Heritesové Kohnové. Díky její péči především o Heritesovo literární dědictví a následnému odkazu byly po její smrti velmi obohaceny sbírky Literárního archivu Památníku národního písemnictví v Praze. V roce 1964 tam byla současně převzata literární pozůstalost otce i dcery. Božena Heritesová si po celý život pilně dopisovala nejen s příbuznými, ale i s řadou známých osobností tehdejšího společenského a uměleckého života. Například se zachovalo 811 dopisů, které v letech 1893 – 1962 obdržela od své sestry, a 355 dopisů od neteře Marie Kohnové Holečkové. Malíř Jan Zrzavý jí v letech 1941 – 1963 určitě napsal 131krát. Božena Heritesová ve své závěti obdarovala také muzeum ve svém rodišti, které mohlo záhy otevřít „Pamětní síň Františka Heritese“ (dnes v prostorách galerie). Zde je takto získaným nábytkem a předměty navozena atmosféra měšťanské domácnosti konce 19. století tak, jak ji Herites zachytil ve „Vodňanských vzpomínkách“. Pozoruhodná je rozsáhlá spisovatelova knihovna, která ukrývá řadu cizojazyčných publikací a velké množství knih od literárních přátel s vlastnoruční dedikací. V expozici jsou vystaveny také dva portréty Boženy Heritesové – paní profesorky, jak ji bylo zvykem nazývat. Prvním je kresba pastelem od F. X. Svobody, která zachycuje mladou ženu s vážným soustředěným výrazem, a druhým je bravurní kresba od píseckého malíře F. R. Dragouna. Božena Heritesová stále obšťastňuje návštěvníky moudrým pohledem a vlídným úsměvem již stárnoucí ženy. V prosinci zde budou vystaveny některé další drobnosti z její pozůstalosti jako projev poděkování za všechny, kteří síň za těch 50 let mohli navštívit. Srdečně zveme!

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany 11/2013