Informační centrum Vodňany

V České republice se ročně popálí na sto tisíc lidí. Martina je ale teprve druhou ženou, která prožila brutální kyselinový útok jako akt pomsty bývalého přítele. Osmnáctého listopadu 2013 nastupovala v osm hodin ráno do služební škodovky směr kancelář personální agentury, kde tehdy pracovala. Někdo přistoupil ke dveřím, které nestihla zavřít. Chrstl na ni kyselinu. Pak už si Martina pamatuje jen bolest. Obličej v ohni. Vyděšené lidi, kteří se snažili pomoci a polévali ji vodou. Rozmazané obrazy kolem ní. A pak už jen tmu. Martina kvůli agresivní kyselině nakonec oslepla. Temný svět bez konkrétních vizuálních vjemů jí děsil. Měla šílené noční můry. Odmítala chodit ven, aby nenarazila na násilníka. Styděla se za svůj vzhled, aniž by se kdy viděla v zrcadle. Stačil šepot kolemjdoucích: „chudák holka“, „kdo jí to udělal“, nebo „co sejí chudince stalo, kdykoliv se objevila někde na veřejnosti. Kategoricky odmítla mluvit s médii. Ze vteřiny na vteřinu se jí zhroutil svět a Martina se musela naučit žít znovu a jinak. Po drobných krůčcích se postupem času Martině daří žít se svou slepotou a buduje si plnohodnotný život s novou prací, domovem a plány do budoucna. Martině byla udělena Cena Olgy Havlové.

Významná Česká fotografka a dokumentaristka se od roku 2005 specializuje na země postižené válkou, chudobou a sociálními problémy. Její práce zahrnuje dokumentaci dětské prostituce v Etiopii, zemětřesení na Haiti, útoky kyselinou v Indii, žehlení ženských prsou v Cameronu, násilí na ženách v Afghánistánu nebo frontovou linii v Iráku. Její fotografické kolekce z těchto zemí byly oceněny v soutěži Czech Press Photo a dalších mezinárodních soutěžích. Je také spoluzakladatelkou projektu One Blood, sledující mladé talenty ze západních subkultur v zemích třetího světa. Její dokumentární film Moje nová tvář, na kterém spolupracovala s producentkou Majou Hamplovou, získal diváckou cenu na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava a diváckou cenu festivalu Jeden svět.